Výběry z mezinárodních časopisů 6/24
Epidemiology of Inflammatory Bowel Disease across the Ages in the Era of Advanced Therapies
Caron EB, Honap S, Peyrin-Biroulet L.
J Crohns Colitis 2024; 18(Suppl 2): ii3–ii15. doi: 10.1093/ecco-jcc/jjae082.
Epidemiologie idiopatických střevních zánětů napříč věkovými skupinami v éře pokročilé terapie
Úvod: Incidence idiopatických střevních zánětů (IBD) v posledním desetiletí vzrostla a stala se celosvětovým problémem. Cílem této přehledové studie je popsat incidenci a/nebo prevalenci IBD v éře pokročilé terapie. Dále se zaměřuje na objasnění souvislostí mezi environmentálními rizikovými faktory, patogenezí těchto onemocnění a jejich vlivem na průběh nemoci napříč různými věkovými skupinami. Metody: V rámci PubMed byly vyhledány studie v anglickém jazyce, které se v období leden 2000–prosinec 2023 zabývaly epidemiologií IBD a asociací klíčových environmentálních faktorů, které jsou s IBD spojeny. Výsledky: Roční incidence se lišila podle geografických regionů, přičemž odhad výskytu IBD se pohyboval od 10,5 do 46,14 na 100 000 v Evropě, od 1,37 do 1,5 na 100 000 v Asii a na Středním východě, od 23,67 do 39,8 na 100 000 v Oceánii, od 0,21 do 3,67 na 100 000 v Jižní Americe a od 7,3 do 30,2 na 100 000 v Severní Americe. Výskyt IBD mezi dětmi, adolescenty a staršími lidmi celosvětově roste. Mezi klíčové environmentální faktory, které se podílejí na patogenezi IBD, patří expozice tabákovému kouři, antibiotikům, nesteroidním protizánětlivým lékům, perorální antikoncepci, infekcím a vysoce zpracovaným potravinám. Jako důležité ochranné faktory se jeví kojení a kvalitní strava bohatá na ovoce, zeleninu, ryby a zdroje vlákniny. Kouření bylo opakovaně prokázáno jako negativní faktor ovlivňující výsledky léčby u Crohnovy choroby. Závěr: Epidemiologie IBD prodělala v posledních desetiletích výrazné změny, přičemž celosvětově výskyt těchto onemocnění roste. Důkladné zkoumání a orientace na environmentální spouštěče IBD by mohly v budoucnu značně ovlivnit průběh těchto chorob.
A Phase 3 Trial of Seladelpar in Primary Biliary Cholangitis
Třetí fáze studie léčby primární biliární cholangitidy seladeparem
Primární biliární cholangitida (PBC) je relativně vzácné autoimunitní onemocnění jater charakterizované postižením malých intrahepatických žlučových cest s následnou cholestázou, zánětem, fibrózou až cirhózou jater, které může vyústit až v jaterní selhání. V tuto chvíli je lékem první linie terapie PBC ursodeoxycholová kyselina (UDCA), nicméně až u 40 % pacientů léčených UDCA přetrvává elevace alkalické fosfatázy (ALP), bilirubinu nebo obojího. Seladepar je lék ze skupiny PPAR (delta receptory aktivované proliferátory peroxizomů) a jeví se jako další možnost léčby PBC. V této 3. fázi 12měsíční dvojitě zaslepené randomizované studie bylo 193 pacientů s PBC, kteří měli neadekvátní odpověď nebo nežádoucí účinky na léčbu UDCA, rozděleno do dvou skupin v poměru 2: 1. První skupina (128 pacientů) dostala seladepar v perorální formě 10 mg/den, druhá skupina obdržela placebo. Primárním cílem této studie byla biochemická odpověď definovaná jako pokles ALP (< 1,67násobku horní hranice) a bilirubinu. Sekundárním cílem bylo snížení skóre pruritu (0–10) minimálně o 4 stupně oproti původním hodnotám. Ze 193 pacientů podstoupilo 93,8 % standardní terapii UDCA. Ve skupině užívající seladepar bylo větší procento pacientů s biochemickou odpovědí oproti placebu (61,7 vs. 20 %; rozdíl 41,7 procentních bodů; 95% CI; p < 0,001). Normalizace ALP byla také ve skupině seladeparu oproti placebu (25 vs. 0 %; rozdíl 25 procentních bodů; 95% CI; p < 0,001). Skupina se seladeparem měla také významnou redukci ve skóre pruritu (medián; –3,2 vs. –1,7; rozdíl –1,5; 95% CI; p = 0,005). Mírné nežádoucí účinky byly v obou skupinách obdobné (86,7 vs. 84,6 %) a taktéž závažné nežádoucí účiny (7,0 vs. 6,2 %). Tato studie prokazuje účinek seladaparu na biochemickou odpověď, normalizaci ALP a zlepšení pruritu u pacientů s PBC.
Účinnost, tolerabilita a farmakokinetika survodutidu, duálního agonisty receptoru pro glukagon/glukagon-like peptid 1 u pacientů s cirhózou
Survodutid je duální agonista receptoru pro glukagon/glukagon-like peptid 1 ve vývoji jako léčba MASH (metabolic dysfunction-associated steatohepatitis). V této studii byla hodnocena farmakokinetika a bezpečnostní profil survodutidu u pacientů s cirhózou. Tato mezinárodní nerandomizovaná otevřená klinická studie fáze 1 nejprve hodnotila jednorázové podkožní podání survodutidu v dávce 0,3 mg u pacientů s cirhózou Child-Pugh třídy A, B nebo C a u zdravých dobrovolníků s nadváhou/obezitou, nebo bez ní, v závislosti na věku, pohlaví a hmotnosti. Primárním cílem byly plocha pod křivkou plazmatické koncentrace (0 – nekonečno; AUC0–∞) a maximální plazmatická koncentrace (Cmax). Následně dostávali pacienti s nadváhou/obezitou s cirhózou (Child-Pugh třídy A nebo B), nebo bez cirhózy podkožní dávky 1× týdně navyšované z 0,3 mg na 6,0 mg v průběhu 24 týdnů a poté ve stabilní dávce 4 týdny, primárním cílem byly vedlejší příhody vzniklé v průběhu léčby související s léčbou se zřetelem na příhody související s MASH/cirhózou. V kohortě, kde byla podána jednotlivá dávka (n = 41), byly průměrné AUC0–∞ a Cmax podobné u pacientů s cirhózou v porovnání se zdravými dobrovolníky. Na dávce závislé vedlejší příhody se po podání jednotlivé dávky vyskytly u 25,0 % zdravých dobrovolníků a u ≤ 25,0 % pacientů s cirhózou; v kohortě opakovaného podávání (n = 41) po dobu 28 týdnů pak u 82,4 % zdravých dobrovolníků a u 87,5 % pacientů s cirhózou. Obsah jaterního tuku, tuhost jater, objem jater, tělesná hmotnost a další markery jaterního nebo metabolického onemocnění byly obecně nižší po 28 týdnech podávání survodutidu. Survodutid je obecně dobře tolerován u pacientů s kompenzovanou i dekompenzovanou cirhózou, nevyžaduje úpravu dávek v závislosti na farmakokinetice a může zlepšit výsledky neinvazivních testů souvisejících s játry, což podporuje jeho další výzkum u MASH cirhózy.
Fazirsiran v léčbě dospělých s jaterním onemocněním při deficitu alfa-1 antitrypsinu: placebem kontrolovaná studie fáze 2 (SEQUOIA)
Deficit alfa-1 antitrypsinu (AAT) s homozygotní variantou ZZ vede ke vzniku mutantního AAT (Z-AAT) proteinu v hepatocytech, což vede k progresivní jaterní fibróze. V této studii se hodnotila bezpečnost a účinnost terapeutika interferujícího s RNA fazirsiranu, který degraduje messenger RNA Z-AAT, což snižuje tvorbu patologického proteinu. V této pokračující studii fáze 2 bylo randomizováno 40 pacientů k léčbě subkutánním placebem nebo fazirsiranem v dávce 25, 100 nebo 200 mg. Primárním cílem byla procentuální změna koncentrace sérového Z-AAZ ze vstupních hodnot do týdne 16. Pacienti s fibrózou ve vstupní biopsii dostali léčbu v den 1, v týdnu 4 a poté vždy po 12 týdnech a měli druhou biopsii jater po 48, 72 nebo 96 týdnech. Pacienti bez fibrózy dostali 2 dávky v den 1 a v týdnu 4. V týdnu 16 byl pokles sérové koncentrace Z-AAT –61 %, –83 % a –94 % u fazirsiranu v dávce 25, 100, a 200 mg, resp. vs. placebo (všechny p < 0,0001). Účinnost byla setrvalá až do týdne 52. V biopsii jater po dávce snižoval fazirsiran medián jaterní koncentrace Z-AAT o 93 % v porovnání s 26% vzestupem ve skupině placeba. Všichni pacienti léčení fazirsiranem měli histologický pokles množství jaterních inkluzí v porovnání se vstupními hodnotami. Portální zánět se zlepšil u 5 z 12 a u 0 z 8 pacientů se vstupním skóre > 0 ve skupině fazirsiranu, resp. placeba. V průběhu terapie nedošlo u žádného pacienta k přerušení léčby v důsledku vedlejších příhod a plicní funkce zůstaly stabilní. Fazirsiran snižoval sérové a jaterní koncentrace Z-AAT v závislosti na dávce a snižoval množství jaterních inkluzí.
Články vybrali a komentovali MUDr. Kristýna Zdychyncová1, MUDr. Robert Pospíšil2
a MUDr. Mgr. Irena Míková3
1 Klinické a výzkumné centrum pro střevní záněty, Klinické centrum ISCARE a. s. a 1. LF UK v Praze
2 Gastroenterologické oddělení, Nemocnice České Budějovice, a. s.
3 Klinika hepatogastroenterologie, Transplantcentrum, IKEM, Praha
Pro přístup k článku se, prosím, registrujte.
Výhody pro předplatitele
Výhody pro přihlášené